Stručná historie Třebenicka

Starobylé město Třebenice leží na úpatí překrásné krajiny Českého středohoří, rozloženo v mělkém údolí potoka Modly a je obklopeno dramatickými vrchy, pozůstatky dávného sopečného vření. Místo od pradávna lákalo lidi, aby se zde usídlili. Je místem, kudy s největší pravděpodobností putovalo poselstvo do Stadic. Košťálov a Medvědice spolu s nedalekým hradištěm ve Vlastislavi zmínil i bájný kronikář Kosmas a tak se staly nedílnou součástí starých pověstí. Městský znak odkazuje na vazby ke svatojiřskému klášteru.

Třebenice a jejich bezprostřední okolí je úzce spojeno s těžbou nejcharakterističtějšího českého minerálu – pyropu, což dokládá i expozice místního Muzea českého granátu. Jsou zároveň též místem, kde se stýkaly a potýkali v dobrém i zlém dva odvěcí sousedé a rivalové, Češi a Němci. Toto potýkání mělo kromě tragických i dobré důsledky, aktivita těch druhých iniciovala ty nejlepší síly hospodářské, kulturní a politické u příslušníků našeho národa. Z tohoto podhoubí pak mohly vyrůst takové osobnosti, jako byl nezapomenutelný MUDr. Václav Pařík, současníky nazývaný ,,zachránce českých Třebenic“.

Třebenice, malé městečko poblíž Litoměřic se současnými 1.700 obyvateli (včetně místních částí) jsou malebně rozprostřeny v malé kotlině při potoku Modla a jsou od pradávna střeženy mohutným skaliskem Košťálova s hradem na vrcholu. Město leží v nadmořské výšce 228 m na jihovýchodním okraji CHKO České středohoří, na silnici z Lovosic do Mostu. Tuto trasu sleduje i železniční trať. Díky své poloze a mikroklimatu ve spolupráci s kvalitní půdou se zde, kam až paměť sahá, dařilo zemědělství a později vinařství a ovocnářství. Proslulý je zejména místní angrešt, česnek a ovoce, zejména meruňky. Město je v současné době bez průmyslových podniků, ač zde přes sto let zpracovávala místní produkty první česká továrna na zpracování ovoce, jejíž výrobky znala téměř celá Evropa. Místní obyvatelé, pokud nepodnikají nebo nepracují v obchodě, místních stavebních firmách, zemědělství nebo ve službách, musí za prací dojíždět.

První zmínky o vzniku města nalézáme v pověsti o založení hradu Košťálu rytířem Košťálem. Rovněž obec Medvědice se objevuje v pověsti, mající vztah k prvopočátkům českého státu, kolem ,,jistě“ kráčel Libušin bělouš do nedalekých Stadic. Historie sídla se datuje nejspíš od devátého století. Písemně jsou Třebenice zmíněny prvně v listině z roku 1227, kdy jsou citovány jako trhová ves. Původním vlastníkem byl sám panovník, později byly věnovány klášteru Svatého Jiří při jeho založení na hradě pražském a byly spravovány abatyší ženské větve řádu Benediktinů (do roku 1420). Archeologické nálezy však svědčí o velmi raném osídlení a tržním charakteru vsi. Od roku 1299 jsou již uváděny jako trhové místo s atributy městečka na spojnici hradských cest mezi Litoměřicemi a Bílinou. Koncem 13. století bylo v Třebenicích zřízeno děkanství se stejnojmenným vikariátem, pod který spadalo 29 okolních far. Díky příznivé poloze a rozvoji obchodu a řemesel význam města postupně narůstal. Dostalo se mu postupně všech městských práv (včetně hrdelního), nastal rozvoj vinic, o čemž svědčí jedny z nejstarších městských písemných památek, viniční knihy. Víno z košťálovských vinic zřejmě abatyši svědčilo. Po husitských válkách docházelo k velkým majetkovým přesunům, kdy se jedním z největších zdejších vlastníků půdy stal rod Kaplířů z nedalekých Sulejovic (Sulevic), který převzal do držení i hrad Košťálov. Roku 1423 byla vydána panovnická listina, kterou byla Třebenicím potvrzena samospráva s dvanácti konšely a uděleno právo používat městského znaku a pečetě. Jde o pátý známý případ udělení městského znaku v Čechách a na Moravě! Patnácté století pak dovršilo charakter a význam města. Léta Páně 1433 jsou založeny česky vedené městské knihy a r.1455 dostal své stanovy zdejší známý cech krejčích. Potvrzení výsad se dostalo městu i listinou krále Ladislava roku 1454. Mimo zemědělství, které doplňovalo místní řemesla, se zde vařilo pivo, lisovalo víno, pracovali tu kováři, krejčí, ševci a dokonce i zlatník. Právo vybírat clo udělil městu král Vladislav II. Tato skutečnost se dodnes projevuje v některých pomístních názvech a zanechala za sebou v domech kolem náměstí několikaúrovňové prostorné klenuté sklepy.

Po Kaplířích ze Sulevic patřilo město krátce Vilému z Ilburka a po několika epizodních změnách se ho opět ujal klášter Sv. Jiří, kterému zůstalo až do roku 1782. Význam města poklesl až v důsledku josefínských reforem, kdy byly mnohé pravomoci, zejména soudní, přeneseny do vzmáhajících se Lovosic, příhodněji položených na dopravních cestách a na Labi. Město stíhaly i mnohé rány osudu, několikrát vyhořelo, téměř ho vylidnila třicetiletá válka a ani rána morová se mu roku 1680 nevyhnula. Třebenice byly od nepaměti české, německá kolonizace proběhla ve dvou vlnách a až na konci 17. století. V městských knihách se první německý zápis objevuje r. 1716 a od r.1769 se zápisy vedou již jen německy. Celá oblast se tak ocitla na rozhraní českého a německého živlu a tento stav trval v podstatě až do poslední třetiny 19. století, kdy do Třebenic přijel roku 1867 za lékařskou praxí a s buditelským elánem MUDr. Václav Pařík. Toto období bylo z obou stran ve znamení čestného i méně ctnostného, ale vždy tuhého boje o národní charakter v oblasti hospodářství, politiky i kultury. Silný německý tlak vzbudil v českém obyvatelstvu významné aktivity na poli lokální kultury, spolkového života, publikační a osvětové činnosti. Byla založena Občanská beseda, hrálo se ochotnické divadlo, Češi se oddělovali od německých spolků a zakládali své, ustavil se místní Sokol. Dr. Pařík inicioval založení továrny, byl u zrodu české měšťanské školy chlapecké (1902). Důsledkem bojů mezi Čechy a Němci bylo i to, že město mělo dvě nádraží, dva hasičské sbory, byl činěn rozdíl mezi povidly z německých dílen a varen našich (svůj k svému), každý národ spořil ve svém ústavu, samozřejmé bylo oddělení školství a naši Němci si postavili i svůj (evangelický) kostel (1902). Důstojným protihráčem MUDr. Paříka byl jeho profesní kolega, Josef Wenzel Titta, který do Třebenic přišel od Litoměřic s podporou říšských fondů za zády a se slibem, že do tří let budou Třebenice německé. Toto se mu sice nepovedlo, ale jím vedená organizace ,,Deutscher Volksrat für Böhmen“ usilovala ještě při vzniku ČSR o zřízení provincie Deutsch-Böhmen.

V době po nástupu komunistů se z Třebenic stala ,,středisková obec“, postavilo se kromě rodinných domků několik bytových domů a nákupní středisko. Z bývalé akciové továrny na zpracování ovoce, později Kraupnerovy, se stala delimitací Fruta, zaměstnávající kolem třiceti lidí, působil zde státní statek. Ve městě fungovalo kino a spořitelna, byla zde pošta, služebna VB a ordinace lékaře. Bývalý německý evangelický kostel byl r.1959 přebudován na Muzeum českého granátu. Městem vedla ,,uhelná trasa“, hlavní průtah městem byl nadměrně zatížen kamiony, převážejícími uhlí na lovosické překladiště, což odstranil teprve až vybudovaný obchvat. Došlo k opravě hřbitovní kaple a stihl se ještě restaurovat kancionál. Po revoluci se uskutečnilo mnoho investičních akcí, město má novou kanalizaci, je plynofikováno, rozvody elektřiny se ze sloupů schovaly do země, byly opraveny komunikace, zavedena kabelová televize, postavena čistírna odpadových vod, byla opravena kašna na náměstí, upravil se prostor kolem muzea, mnohé fasády po opravách rozsvítily ulice. V mnoha domech byly obnoveny nebo zřízeny nové obchody.

Městský znak

má štít renesančního typu, je v okrajích vykrojený, není již ochranou před zbraněmi, ale ozdobou. Tento druh znaku se používal v 16. – 17. století. Historie vzniku městského znaku je zajímavá. Město patřilo ke klášteru Sv. Jiří na pražském hradě. Ten je nejstarší ze všech českých klášterů. Byl založen knížetem Boleslavem II. roku 973. Jeho představená měla titul princezny. Znakem kláštera, který byl dost složitý a bohatý, byl i symbol křesťanských rytířů, Sv. Jiří na koni. Za husitských válek zastavil císař Zikmund, jemuž se nedostávalo peněz na válčení, Třebenice šlechtici Janu Kaplíři ze Sulevic, pánu na Košťálově. Zástava byla s podmínkou, že je Kaplíř může užívat tak dlouho, dokud by je klášter nebo sám císař nevyplatil. Přímluvou Kaplířovou byly Třebenice povýšeny 5. října 1423 na město, což znamenalo udělení znaku, městské pečeti a zřízení konšelského úřadu. Mohlo se pečetit červeným voskem, což byl znak hrdelního práva. Roku 1433 byly založeny nové, nákladné městské knihy. Z nich se zachovala do dnešních dnů kniha gruntovní. Samotný znak představuje opěšalého svatého Jiří, který bojuje s drakem. Nejstarší vyobrazení znaku je v třebenickém graduálu. Znak je v kaplířovských barvách, což jsou modrá, stříbrná a červená.

Kostel narození panny Marie

Postaven v letech 1591-1601 na místě staršího, obnoven po požáru 1669, opraven 1838 a opět roku 1934 dost nešťastně architektem J.Fialou. Jde o jednolodní goticko-renesanční stavbu, dodatečně upravenou. Stavba je obdélná s obdélníkovou sakristií po jižní straně s pseudogotickou předsíní a hranolovou věží z roku 1551. Při západním nároží severní strany věže je nápis o založení stavby. Hlavní oltář je barokní z první čtvrtiny 18. století s obrazem Panny Marie od J. Žáka (1858) a s barokními sochami svatých, Mikuláše a Prokopa. Ostatní výzdoba pochází ze 16. a 19. století. V interiéru je náhrobní kámen Zdislava ze Lhoty (1574) a zajímavý je text čtyřech pražských artikulí na pilíři kruchty. Kostel byl obsazen po jistou dobu knězi pod obojí. Původní zvon byl zrekvírován za války, dnes je ve věži instalován zapůjčený městský zvon, umístěný původně ve zvonici na starém hřbitově.

Hřbitovní kaple Nejsvětější trojice ( „Dolní kostel“ )

Vybudována v letech 1692-96, obnovená z obecních sbírek roku 1896 a znovu opravena v osmdesátých letech 20.st. Nad pískovcovým portálem je umístěna socha nejsvětější trojice sochaře F.S. J.N. Pettricha, kdysi slavného třebenického rodáka, působícího v Sasku a ve Vatikánu, kde je také pohřben. Dnes slouží jako síň pro konání pohřebních obřadů. Zařízení síně je novodobé. V sousedství kaple stojí dřevěná zvonice, obsahující původní zvon od zvonaře Brixího z Cinperka, ulitý nákladem vdovy Penízkové r.1576. Do prostoru hřbitova, který je jako celek zapsanou kulturní památkou, byl osazen restaurovaný rokokový náhrobní kříž (samostatně zapsaná památka). V areálu hřbitova je i památkově chráněný strom  lípa. Připravuje se i obnova bývalé márnice, nákladem města byla opravena bývalá garáž pohřebního vozu Spolku třebenických vysloužilců a ohradní zeď.

Evangelický kostel – Muzeum českého granátu

Původně německý luteránský kostel, postavený roku 1902 a vysvěcený roku 1909, vybudován místními Němci pod vedením Dr. Titty za přispění nadace Gustava Adolfa z Německa. Slohově smíšená stavba s prvky několika stavebních slohů secesního vyznění. Podle plánů architekta A.H.Groha provedl stavitel Grus z Lovosic. Kostel byl osazen původně třemi zvony, rovněž zrekvírovanými. Po r. 1918 kostel za úplatu využívala i církev českobratrská. V roce 1923 byl do výklenku zdi umístěn popel Dr. W. Titty, později, roku 1959 při přeměně kostela na muzeum, byla urna přenesena na dnes neznámé místo. Tradice muzejní činnosti je v Třebenicích je jednou z nejstarších v našich zemích. První třebenické muzeum vzniklo již v roce 1872. V té době mimo Prahu, Brno a Opavu bylo jen šest českých měst, všechna nepoměrně větší, než Třebenice, která měla muzea. Základem sbírek se stala soukromá sbírka MUDr. Václava Paříka. Podnět k dalšímu rozšiřování dal učitel Karel Křenek. To se sbírka již nazývala ,,Sbírka starožitností Besedy třebenické“. Podle přání zakladatelů muzea ,,…podávala obraz přírody, dějin a kultury našeho třebenicka“. Naše muzeum se zúčastnilo samostatnou expozicí JUBILEJNÍ VÝSTAVY v Praze roku 1891 i NÁRODOPISNÉ VÝSTAVY v roce 1895 a to vždy s velkým úspěchem. Již tehdy byl činěn nátlak, aby třebenický kancionál byl předán Národnímu muzeu v Praze, ale MUDr. Pařík argumentoval tím, že jeho přítomnost v Třebenicích je důležitá pro posílení národní hrdosti v místě. Pokus o přemístění do Prahy byl učiněn ještě po restaurování v osmdesátých letech 20. století. 6. dubna roku 1913 při příležitosti nové instalace muzejních sbírek v domě č.p. 82 dostalo čestný název PAŘÍKOVO MUZEUM. Po osvobození v roce 1945 se podařilo zajistit nové, větší prostory v domě č.p. 139 po bývalé německé měšťanské škole. Slavnostní otevření se konalo dne 28. října 1946. Správcem muzea byl jmenován ředitel měšťanské školy Václav Kosina, který se této práci nezištně věnoval až do své smrti v roce 1958. Při delimitacích pak byly sbírky třebenického muzea přemístěny do Okresního vlastivědného muzea v Litoměřicích a díky neutuchající snaze pana L.E.Drahoše a jeho přátel bylo pak v roce 1959 otevřeno specializované Muzeum českého granátu. Bylo umístěno do prostor bývalého luteránského kostela. Jeho expozice se pokouší o podání uceleného obrazu přírody i historie granátového kraje. Pan Drahoš také zrestauroval nábytek z ,,úmrtní světničky“ Ulriky von Levetzow z Třebívlic, která byla dlouho součástí expozice a po restitucích byla odvezena do Mostu. Stejný osud potkal soubor Ulričiných šperků, přičemž v Třebenicích jsou vystaveny zdařilé repliky, zhotovené poté, co byly originály ukradeny (naštěstí brzy opět nalezeny, dnes umístěny v muzeu v Mostě, kde je Ulrice věnována celá expozice). V současné době přešlo muzeum do správy města, expozice je trvale zapůjčena z muzea v Litoměřicích.

Fara církve římskokatolické Je z 18.st., barokní, řadová a jednopatrová. Sídlí zde farní úřad církve římskokatolické. Budova byla v roce 2000 nově opravena.

Kaplička u rozcestí do Teplé je výklenková z roku 1914.

Špejchar - památkově chráněný objekt špejcharu, plodu lidové architektury z přelomu 17. a 18.stol.

Sochy a pomníky

Na Paříkově náměstí před budovou 1. st. školy sloup se sochou Panny Marie, barokní z roku 1705. Směrem na Dlažkovice socha Sv. Antonína z roku 1777 a dále po silnici sokl barokní sochy (dnes nezvěstné) s reliéfy svatých, Norberta, Karla Boromejského, Floriána a Rozálie. Svatý Jan Nepomucký na náměstí Havlíčkově, z roku 1811. Pomník MUDr. Václava Paříka stojí na místě původního, zbořeného za okupace. Autorem je terezínský sochař L.J.Pavel, postaveno r.1953. Deska imituje původní, jejíž originál se nalezl, nyní je uložen na MěÚ. Pamětní desky na domě, kde se narodil sochař Pettrich a kde žil a zemřel Dr. V. Pařík. V budově školy byla v roce 2004 (9.5.) instalována pamětní deska příslušníku 311. bombardovací perutě R.A.F. Antonínu Zimmerovi z Třebenic. Lapidárium – na zahradě Muzea českého granátu – instalovány fragmenty a torza z dalších místních skulptur. Svatý Václav odtud byl v roce 2001 převezen opět do Lovosic, kde byl zrestaurován a znovu instalován akad. sochařem Pisklákem.

Ostatní obce – místní části pod správou MěÚ Třebenice

Kololeč je nejbližší obec od Třebenic, 254 m.n.m., katastr obce 1.504.095 m2. První písemná zmínka o obci z roku 1436. Při sčítání v roce 1970 117 obyvatel, 37 domů. Na návsi socha sv. Jana Nepomuckého a barokní kaple.

Teplá První písemná zmínka r. 1543. V roce 1970 155 obyvatel a 28 domů, 262 m.n.m., katastr obce 2.165.422 m2. Kaple s pramenem ,,železité zázračné vody“, objeveným v roce 1710, který se až do roku 1850 využíval k léčebným koupelím. V kapli zázračný obraz Panny Marie ( klatovské), dříve poutní místo. V obci postaven počátkem 20.stol. klášter Oblátů Panny Marie, později škola a dětský domov, nyní školící středisko a penzion s restaurací společnosti ,,Rhinoceros“. V místní části Dřínka dříve továrnička na zpracování ovoce -,,Frásovna“ (O.F.T.), později STS. Původně převážně německé obyvatelstvo

Mrsklesy 370 m.n.m. První písemná zmínka 1251, v roce 1970 63 obyvatel a 22 domů, výměra katastru spolu s obcí Lipá 5.232.296 m2. V obci malá prodejna potravin. Mnoho rekreačních chalup.. Na návsi kaple z 19. stol. s pseudorománským portikem. Ve vsi zřízeno veřejné tábořiště u nádrže s potoční vodou. Empírový dům č.p. 1 z roku 1828, na barokní bráně socha sv. Floriána. Dominantou obce je Lipská Hora.

Lipá 384 m.n.m, první písemná zmínka 1352. V roce 1970 45 domů a 14 stálých obyvatel.. Kostelík svatého Bartoloměje, původně gotický z r.1363, přestavěný v pozdním baroku roku 1788. Zvonice obsahuje starobylý zvon s českými nápisy z roku 1576, později převážně německé obyvatelstvo. Socha sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. St. Převážně rekreační bydlení.

Medvědice 390 m.n.m. První písemná zmínka o obci z roku 1209, v roce 1970 144 obyvatel na 39 domů. Výměra katastru 6.519.065 m2. V obci kostel sv. Kateřiny z 2. pol. 14. st., přestavěn po požáru roku 1814. Uvnitř jsou náhrobníky Václava Kaplíře ze Sulevic a Milešova a jeho paní Hedviky Kaplířové z Doupova a na Milešově (16. stol.) Dále kamenná křtitelnice z roku 1775. Oltář je barokní ze 2. čtvrtiny 18. stol., přenesený r. 1880 ze ženského kláštera v Chomutově. Připravuje se projekt rekonstrukce bývalé školy na restaurační a ubytovací zařízení. V obci prodejna potravin. Mnoho chalup slouží rekreaci.

Kocourov 405 m.n.m.. První písemná zmínka 1548, v roce 1970 33 obyvatel a 7 domů. Katastr 3.319.499 m2. Na návsi pseudorománská kaple, zasvěcená Antonínu Paduánskému a pseudorománská zvonička. V obci restaurace ,,U Kocoura“, oblíbené cílové místo hostí z celého okolí, u restaurace penzion. Je odtud nádherný výhled na siluety hradů Hazmburka, Ostrého, Košťálova a Hrádku – Oltaříku. Rekreační obec.

Lhota 475 m.n.m. První písemná zmínka 1407, v roce 1970 23 domů a 6 stálých obyvatel. Výměra katastru 1.709.729 m2. Na návsi kaple, převážně osídleno rekreanty. V obci žije a tvoří akademický malíř Dan Richter.

Třebenice a výtvarné umění

Krása a bohaté tvarosloví krajiny Českého středohoří lákají kromě turistů i výtvarné umělce. Mnozí zde nacházeli inspiraci a náměty pro svá díla, někteří se zde natrvalo usadili. V Třebenicích žil a tvořil malíř, pan František Hora. Jeho krajiny kolem Třebenic vytvářel jakoby ve třech fázích, v terénu maloval akvarely, doma motivy přepracoval v klasické tempeře s olejem a nakonec motiv upravil téměř do symbolického znaku v technice linořezu. Některé i koloroval. Nejeden občan Třebenic má na zdi svého příbytku alespoň jeden linořez, který Mistr rozesílal až do své smrti v roce 2004 jako novoročenky.

Druhým umělcem, nikoliv však co do významu, je akademický malíř Dan Richter, žijící v obci Lhota. Na veřejnosti je jeho dílo známo zejména v podobě jeho vynikajících a technicky precizních barevných litografií a serigrafií, které ve velkém rozsahu nabídl milovníkům našeho kraje na výstavě v Muzeu českého granátu v Třebenicích v roce 2002. V jeho obrazech a grafikách nalezne vzdělaný a přemýšlivý pozorovatel i mnohé další významové roviny.

Ve starém mlýně mezi Třebenicemi a Teplou žil (přestěhoval se do Litoměřic) akademický sochař a restaurátor, pan Libor Pisklák.V kraji je pro malé realizační příležitosti znám spíše jako člověk, pod jehož rukama dostávají staré a mnohdy velmi poškozené skulptury nový kabát i život. Podílel se na znovuzrození Svaté Barbory v Dlažkovicích, sochy svatého Václava v Lovosicích, opravách hradu v Budyni nad Ohří a mnohých dalších zakázkách. V Třebenicích jeho práci můžeme posoudit v nedávné době na odhalování a restaurování kamenných prvků architektury kostela na Paříkově náměstí.

V Třebenicích žil a působil vynikající kulturní pracovník a fotograf Ladislav Emanuel Drahoš, který ve svých četných černobílých fotografiích zdokumentoval podobu kraje v první polovině 20. století včetně dokumentace způsobu původní těžby českého granátu.Významné byly i jeho kulturní styky s významnými osobnostmi, které za ním do Třebenic dojížděli a mnohdy i pro město vytvořili své práce. Patřili mezi ně profesor V.V.Štech, malíři Emil Filla, Otakar Nejedlý, Václav Rabas, Jan Slavíček, Václav Síla a Bohumír Dvorský, docent E. Wondrák (autor zajímavé studie o Dr. Paříkovi a jeho odpůrci Dr. Tittovi) a hudební skladatelIša Krejčí, dále Vladimír Hroch, Arpád Solovjev, Josef Vacke i místní umělci František Hora a V.A.Šrůtek.

Z dalších malířů, kteří zde tvořili a motivy naší krajiny tvoří významnou část jejich tvorby uvádíme V. A. Šrůtka z Litoměřic, Herberta Kiszu z Kadaně, Miroslava Matouše z Ústí nad Labem, Přemysla Straku z Litoměřic a v neposlední řadě rodinu Šavlů,Vladimíra staršího i Vladimíra jr., oba z Teplic. Mnohé práce zde vytvořila i Milena Pilná z Mostu. Rovněž výtvarní fotografové zde chodí po kopcích a loví své záběry. Jde zejména o Miloslava Kalíka z Jablonce nad Nisou, Karla Holana a jeho dceru Ludmilu Hájkovou, oba z Ústí nad Labem, lovosického Rodericha Slavíka a třebenického Zdeňka Šiplera.

Tito současní i nedávní umělci měli své předchůdce v těch, které si krajina podmanila pro svou dramatickou i romantickou náladu. V nedaleké Skalce pořádal letní plenérovou školu Akademie Otakar Nejedlý se svým ateliérem. Známá jsou díla Václava Rabase.Vynecháme-li tvůrce grafických architektonických vedut, stojí za zmínku práce Josefa Mánesa, Julia Mařáka, Aloise Bubáka a Němců Ernsta Gustava Doerella a Carla Crolla. Inspiraci středohořím lze nalézt i v díle romantika Caspara Davida Friedricha.

Významné osobnosti, spojené s Třebenicemi

Mimo uvedených výtvarných umělců a kulturních pracovníků v Třebenicích působili, nebo se zde narodili, další významné osobnosti. Připomeňme si, alespoň jménem, slavného kapelníka Šlika, jeho dceru, herečku a operetní subretu Růženu Šlikovou-Dvorskou, vynikajícího pedagoga a znalce místní flory Šimra a další.

František Serafín Jan Nepomucký Pettrich

Sochař, narozený v Třebenicích. Je z rodiny, která přišla do města koncem 17. století a o sto let později už se hlásili k české národnosti. Manželka prvního Pettricha, Josefína Kinská měla bratra Dominika, buditele a spisovatele, známého pod jménem D.F. Slánský (1777-1848) a její syn se stal pozdějším purkmistrem. Karel Pettrich vlastnil dům č.p.130 na Paříkově náměstí (vedle dnešního železářství A.V.) František je syn Karla Pettricha, narozený v Třebenicích dne 29. 8. 1770. Vyučil se v Litoměřicích u Wittkupa kameníkem, později u Malínského v Praze a poté v Drážďanech. Tam byl roku 1795 jmenován dvorním sochařem. Rokem 1801 začal působit v Itálii, kde pracoval v Římě a Carraře u Canovy. Po svém návratu do Drážďan se stal r.1810 členem Akademie a pět let nato profesorem řezbářství na tamní akademii. Na budově drážďanské radnice je umístěno jeho dílo ,,Dostihy s dvouspřeženími“, dále je autorem náhrobku generála Christianniho a pomníku ministra Zinsendorfa. Mnoho jeho děl je ve Vatikánu, kde byl umělec r. 1844 pohřben. V Třebenicích máme jednu jeho skulpturu na portále hřbitovní kaple a v Oseku u kostela Petra a Pavla je jeho náhrobek saského prince Josefa de Saxe, který zahynul v souboji.

MUDr. Václav Pařík

Historie Třebenic a celého okolí je ve 2. polovině 19.stol. velmi úzce spjata s osobou Dr.Václava Paříka. Narodil se 8. 2. 1839 v Libuni na Jičínsku do velmi skromných poměrů. Za pomoci Antonína Marka, vlasteneckého kněze, vystudoval v roce 1867 medicínu. Ještě v témže roce nastoupil na místo městského lékaře v Třebenicích. Třebenice tou dobou tvořily jazykovou hranici. Cílem Paříkova snažení bylo navrácení českého charakteru městu a jeho povznesení. Již rokem svého příchodu se stal členem obecního zastupitelstva a v roce 1884 se stal starostou. Tím zůstal až do své smrti v roce 1901. Při sledování Paříkovy činnosti se nám dnes zdají jako téměř neskutečné jeho výkony ve všech společenských i profesních funkcích, kdy si sám neustále kladl nové úkoly. Byl při zakládání spolků osvětových i ekonomických, ke společné zábavě a poučení členů byla založena Občanská beseda. Společně s Karlem Křenkem založil první městské muzeum. Jeho přičiněním začala pracovat Občanská záložna a první česká továrna na zpracování ovoce. Zasloužil se o postavení nové budovy radnice, školní budovy, zavedení železnice a telegrafu. Úspěšné bylo i jeho snažení o založení české chlapecké školy měšťanské. Pouhý stručný výčet jeho práce mluví sám za sebe, nebylo oblasti života, do které by nezasáhl. Byl však činným i mimo rámec města v řadě spolků, které podporovaly cíle české menšiny na severu Čech. Paříkův význam jako regionálního pracovníka, daleko přesáhl hranice regionu a zařadil se svým životem i dílem mezi opravdu pokrokové a vůdčí osobnosti české společnosti druhé poloviny 19.století.

Karel Křenek

Jeden z nejbližších spolupracovníků a přátel, zeť MUDr. Paříka. V roce 1887 přišel do Třebenic jako učitel. Byl spolutvůrcem městského muzea. Prostudoval a uspořádal městský archiv, sepsal mnoho zásadních prací o historii města a jeho okolních obcí. V roce 1883 přesídlil do Libochovic, kde se stal ředitelem měšťanské školy. Zemřel v roce 1939. Byl jmenován čestným občanem města. Jeho syn, Jaroslav, rovněž narozený v Třebenicích, je autorem několika titulů, např.: ,,Hazmburská saň“ a ,,Albánské povídky“ se zážitky z fronty první války.

Filip Drha ( alias Emanuel Pišišvor )

Tento rodák z Velkého Ježova (*26.5.1851) od Mladé Vožice na táborsku (odkud je i autor mnoha historických děl, prof. Augustin Sedláček, který na žádost Dr. Paříka napsal ,,Děje Třebenic“), působil ve městě od 1. 8. 1879 do 1. 8. 1899 20 let. Generaci devadesátých let 19. století byl znám pod svým pseudonymem jako ,,mistr pěvec“ Humoristických listů, kam zasílal své satirické zpěvy s výrazným národním cítěním.Tohoto druhu je i básnická sbírka ,,Na horké půdě“ a báseň ,,Za Svatoplukem Čechem“, napsaná 11 dní před vlastní smrtí. Jeho civilním zaměstnáním byla účetnická práce, byl kontrolorem Občanské záložny, vynalezl pomůcku na počítání úroků. V roce 1895 byl přijat za čestného člena Spolku vojenských vysloužilců. Později přesídlil do Libochovic, kde 25. 5. 1908 zemřel a je pochován na místním hřbitově.

MUDr. Josef Wenzel Titta

Narozen 24.1.1863 v Prosmykách u Lovosic jako syn rolníka, lékařství vystudoval na německé univerzitě v Praze. Po promoci roku 1889 přichází jako sebevědomý a ambiciózní člověk s vůdčími schopnostmi do Třebenic a pověstný je jeho výrok, že do tří let budou Třebenice německé. Ještě téhož roku založil spolek GERMANIA a byla postavena budova téhož jména, sídlo německých aktivit politických i hospodářských. Titta využíval podpory z Německa, jak politické, tak zejména finanční pro prosazování svých cílů. Ve městě vzniklo mnoho nových spolků, německých škol a evangelický kostel. Netužší boje měl se svými spolupracovníky proti české straně při obecních volbách a sčítání lidu, což mělo soudní dohry. V roce 1911 mu bylo údajně nabídnuto ministerské křeslo, ale zůstal zde. Dopisoval do ,,Leitmeritzer Zeitung“. Jako čelný představitel ,,Deutscher Volksrath für Böhmen“, byl významnou postavou německé národnostní politiky v Českých zemích a jedním z hlavních iniciátorů ustavení provincie Deutsch-Böhmen při vzniku Československa se sídlem v Liberci. Byl krátce v r.1918 internován, soud ho osvobodil. Jako obvodní lékař působil až do své smrti v mostecké nemocnici r. 1923.

Ferdinand Böhm

Narozen 18.2.1877 v Jindřichově Hradci v rodině c. a k. vrchního soudního oficiála, působil jako městský tajemník a neohrožený bojovník za českou věc. Bydlel v č.p. 281. Vydával po Paříkově smrti vlastenecké noviny ,,Pařík“, které vycházely se 14-ti denní periodicitou a byly tribunou utlačovaných menšin na celém severu Čech. Provozoval i loutkové divadlo a mimo novin vydával i ,,Knihovničku Paříka“ (minimálně 12 titulů) a literární časopis ,,Z literárních luhů“, kde publikoval práce svých přátel (např. Ferdinanda Frabši) a seznamoval čtenáře s kulturním dění ve vlasti. Václav Kosina Jeden z nejvýznamnějších třebenických občanů první poloviny 20.století. Narodil se roku 1889 ve Mělnickém Vtelnu. Do Třebenic přišel v roce 1908 jako mladý učitel. Měl rozhodující úlohu při převzetí správy města jako velitel ozbrojené jednotky občanů při vzniku republiky v říjnu 1918. V létech 1918 až 1939 byl několikrát zvolen starostou města. Osobně se zasloužil o to, že Třebenice po Mnichovském diktátu v roce 1938 nebyly zahrnuty do Sudet. Po obsazení republiky v březnu 1939 byl zatčen a odvezen do pankrácké věznice. Po propuštění se nemohl vrátit do Třebenic, po celou dobu okupace žil v Mladé Boleslavi, stále pod dohledem Gestapa. V roce 1945 se vrátil a krátce působil jako předseda Národního výboru. Obnovil činnost Paříkova muzea, uspořádal sbírky a sbírkové fondy. Správcem muzea byl až do jeho zrušení v roce 1957. Zemřel v roce 1958.

Ladislav Emanuel Drahoš

Narozen 24.12.1897 na Smíchově, po vyučení truhlářem studoval na jaroměřské průmyslovce v oddělení prof. akad. arch. Václava Jeřábka, se kterým později spolupracoval na restarátorských pracech na zámku v Novém Městě. Byl odveden na italskou frontu, kde se stal letcem – fotografem a v této funkci byl v roce 1919 demobilizován. Dále se vzdělával u architekta prof. F. Nováka a u dalších. V roce 1920 přišel do Třebenic a jeho první veřejnou prací bylo zřízení kina, kterému se na různých místech města věnoval po padesát let. Přitom vedl svou truhlářskou dílnu, kde vyráběl na svou dobu velmi moderní nábytek. Roku 1963 převzal vedení muzea, kde mimo jiné restauroval a zpřístupnil světnici Ulriky von Levetzow, kterou sestavil dle dobových fotografií. Usilovně muzeum propagoval, doplnil ho o své fotografie a dokumentaci, pořídil nový inventář. Nechal opravit fasádu, získával muzeu nové dary a byl zasvěceným průvodcem expozicí. Výrazně se zasloužil i o opravu hřbitovní zvonice. Při tom všem stále fotografuje krajinu svého srdce, České středohoří a snímky občas publikuje v tisku. Muzeu věnoval všechny své síly až do mozkové příhody. Poté, co se uzdravil se tam ještě nakrátko vrátil, aby byl z nejasných důvodů komunisty odstaven od smyslu svého života. Stáhl se do ústraní a dne 24.11. 1976 zemřel.

Antoním Zimmer

štábní kapitán letectva in memoriam. Třebenický občan, narozený 24.1.1914, který odešel s přítelem Fajtlem bojovat proti německé okupaci své milované vlasti přes Polsko a Francii do Anglie, kde se jako příslušník 311. bombardovací perutě R.A.F. zúčastnil bojových letů nad Německem. Vykonal jako telegrafista celkem 19 operačních letů nad nepřátelská území a dne 16.9. 1941 se nevrátil z náletu na Hamburg. Obdržel vyznamenání za chrabrost a čs. válečný kříž. Centrální rehabilitační komisí byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka. Pamětní deska tomuto rodákovi byla odhalena v budově ZŠ dne 9.5.2004, autorem podobizny je sochař Kirill Postovit z Medvědic.

Prof. PHDr. Jaro Křivohlavý, CSc.

Narozen 19.3.1925 v Třebenicích, v ,,paříkově“ domě. Absolvoval zde základní školu a na střední školu, do gymnazia, dojížděl do Roudnice nad Labem. V roce 1942 byl se spolužáky internován v Malé pevnosti v Terezíně. Maturoval v Roudnici po válce a přihlásil se na Filosofickou fakultu UK v Praze. Doktorát filosofie získal v roce 1950, vystudoval i učitelství pro gymnazia. Roku 1966 se stal kandidátem věd, a v roce 1974 mu byla udělena docentura. Po habilitaci na Masarykově universitě v Brně mu byla presidentem republiky udělena hodnost universitního profesora psychologie. Ovládá několik světových jazyků, mimo působení doma přednášel na univerzitách Lipsku a Innsbrucku, dále ve Švédsku, Norsku, Německu, Polsku, Rusku, Maďarsku, Itálii, Venezuele a Jižní Koreji. Je autorem několika knih, některé byly vydány v zahraničí. Po dobu patnácti let působil v ústředním orgánu Českobratrské církve evangelické – v synodní radě. Naše město má stále za svůj domov a pravidelně sem jezdí.